Leden je narozeninový měsíc. Značná část našich rodinných příbuzných slaví narozeniny a to Markétu nevyjímaje. Její přání bylo vyrazit na Sněžku. A tak jsme šli.
Z Hradce je to do Pece p. Sněžkou hoďka autem, tedy žádná štreka. Dopřáli jsme si vydatnou snídaní i s naší kamarádkou Aničkou a v 10 hodin si sedli do auta. Vím vím… je to pozdě, ale za tu snídani to stálo.
11:15 zamykám auto a jdeme. Šli jsme z Pece směrem do Obřího dolu. Zem podmáčená, zataženo. Nic nenasvědčovalo tomu, že budou výhledy, ani slunce. Cestou jsem pořídil pár snímků na analogový foťák Praktika. V protisměru chodila spousta turistů v návleky na kotnících. Markéta se vysmála mé poznámce, že jsme možná trochu podcenili vybavení, když jsem poukázal na skutečnost, že právě návleky nemáme.
Když jsme minuly poslední horskou boudu, skončil i asfaltový povrch a my začali stoupat po štěrkové kamenné cestě. Když jsme došli do nadmořské výšky, kde začínal sníh, začala i zábava. Jak je známo, ušlapaný sníh dobře klouže. Dovolil jsem si tedy poukázat i na skutečnost, že nesmeky také nemáme.
Po další hodince stoupání jsme jen pár set metrů od Obřího sedla a zde stojící polské chaty. Jak se blížíme, začínáme zjišťovat, že příroda si pro nás chystá větrné překvapení. U polské boudy totiž zjišťujeme, že stát na namrzlé cestě je problém, protože vítr je dostatečně silný, aby nám podtrhával nohy. V závětří chaty oblékáme neprofoukavé bundy i kalhoty. Reálně uvažujeme, že výstup odvoláme, protože si připadáme nedostatečně vybaveni. Myšlenky kolem pokračování dokončujeme uvnitř chaty. V teple a závětří. Po dvou sladkých tyčinkách na posilněnou pokračujeme.
Vydáváme se směr Sněžka. Po krátké době si uvědomuji, že vybavení máme dostatečné, jen ty nesmeky by byly fajn. Výstup je poměrně komický, i když velmi adrenalinový. Měl jsem co dělat sám se svou stabilitou, ale když už jsem se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem spoustu vtipných lidí válících se po sobě, na zábradlí i na zemi.
Na vrcholu je vítr nejsilnější. Většina zde stojících lidí je v nějakém závětří. Opět se snažím dělat nějaké fotky, ale sníh mi vítr nafoukává úplně všude. Dlouho jsme se nezdrželi a pokračovali dále dolů, směrem ke stanici lanovky.
Cesta dolů už je pohoda. Vítr výrazně ubral a na cestě je dost sněhu, aby neklouzala. Máme s Markétou velkou radost, že jsme výstup nevzdali.