6:30. Budík zvoní nejprve tiše, ale neúprosně intenzitu tónů stupňuje. S Markétou máme v plánu vyrazit na ferratu hned od auta a pro předběhnutí většiny turistů chceme vyrazit brzy. Počasí je ale proti. Z dálky se linou basové melodie bouřky a déšť nám bubnuje na střešní okno auta. Diskuze byla rychlá a srabácky jsme se rozhodli počkat, zda se počasí neumoudří…. Neumoudřilo. Naopak. Déšť stupňoval a pohled na meteorologických radar nesliboval nic než další déšť. Spali jsme tedy dál.
Spánek se postupně střídal s povídáním, až jsme se probrali k životu úplně. Nakonec Maky vzala knížku a četla nahlas. Střídali jsme se a prokousali se dobru třetinou.
Po obědě jsme přeházeli auto a za stále vytrvale padajícího deště jeli na lezeckou stěnu. Tam totiž neprší. Návštěva byla příjemná a sport také. Poprvé jsem si vyzkoušel samo jistící naviják. Pustit se nahoře z dvaceti metrů a věřit, že nepoletím volným pádem chtělo odvahu. Celou návštěvu jsme zakončila na bulderové stěně, kde jsme naše stěně nenavyklé ruce a nohy zničili úplně. Pak už sprcha a zpět do auta. ??
Přespáváme na parkovišti jen kousek od místa, kde jsme spali dnes. Zítra ferrata na vrch Drachenstein.