Úvodem:
Mallorca („Majorka“) je ostrov náležící Španělsku a ležící na 39. rovnoběžce. Navštívili jsme ho a prošli cestou GR221 s mou partnerkou Markétou na jaře 2022. Jak se nám to celé dařilo? Příběh naší cesty jsem si poznamenával na blog během cesty. Na tuto stránku jsem zpracoval celé naše krátké putování souhrnně.
Celé naše dobrodružství jsme také natočili jako krátké a odpočinkové video.
Sumář:
| Začátek trasy: | Valldemossa |
| Konec trasy: | Port de Pollença |
| Délka: | 81 Km |
| Převýšení: | 3033 m |
| Počet nocí: (přechod) | 4 |
Krátké postřehy
- Voda nám vždy stačila, ale nosili jsme 3,5 litru na osobu a naplnili jsme vždy, když byla možnost. Jednou jsme vodu vypotřebovali téměř všechnu. Doporučuji s ní šetřit a nepodcenit její množství.
- Spací místa nejsou problém. Podél celé trasy je spousta teras a uměle vytvořených rovných míst, kde se dá přenocovat. Dokonce i v dost prudkých částech svahu.
- Místní vegetace je dost nepřátelská k nafukovacím karimatkám. Rozhodně doporučuji dobrý podklad na spaní, který nepropíchne bodláčí. Zároveň se většinou spí na štěrku.
- Doporučuji filtr na vodu, ale s Markétou jsme ho nepoužili.
- Nezbytnost jsou offline mapy.cz. Místy je trasa velmi špatně značena.
- Pokud plánujete podobný track poprvé, doporučuji si projít seznam.
Cesta na Mallorcu
Let na Mallorcu jsme koupili z Drážďan. Máme to zhruba stejně daleko, jako do Prahy a letenky byly levnější. Jako leteckou společnost jsme nemohli zvolit nikoho jiného, než Rayanair. Cenově jim nikdo jiný nedokáže konkurovat a my jedeme na rozpočet. 3000 Kč zpáteční letenky pro 2 osoby s jedním odbaveným zavazadlem. ?? Do Drážďan nás zavezli mí rodiče, kteří si cestu spojili s víkendovým výletem po německé straně Krušných hor.
1. noc
Odlet v 22:00, přítel 00:30. 1. noc jsme tedy trávili na letišti. Maky našla na webu, že se dá skvěle přespat na letištní terase. Prošli jsme půl letiště, než jde ji našli, protože není značena na hlavních směrovkách od příletové haly. (Nachází se přímo nad hlavní vstupní halou celého letiště.) Skutečně se jedná o skvělý a velmi rozlehlý prostor pod širým nebem, kde se dá velice komfortně a v relativním soukromí přespat. Dokonce je zde i pár pergol, tedy v mírném dešti by se také dalo přenocovat. Prostor zdobí zastřihávané stromky, které rostou na umělé trávě. Teoreticky se dá lehnout i na ní, ale je dost hrbolatá.
Po přípravě spaní a nafouknutí karimatek nás nepříjemně překvapil personál letiště, který nastartoval benzínovou vapku a začal čistit podlahu letiště. Hluk, kterým na nás vapka řvala byl skutečně ohlušující. Proto jsme se se smutným výrazem přesunuli jinam.
Nakonec jsme spali na jakési nájezdové rampě u výtahů. Je jen spoře osvětlena a s minimálním množstvím lidí. Myslím si, že i v dopravní špičce se tudy moc lidí pohybovat nebude.
1. den – Cesta z letiště a první výšlap
Z letiště na Mallorce se dá jít pěšky. Užší asfaltová cesta vede podél dálnice, která je hlavním tahem z a na letiště. Zpestřením ničím nezajímavé cesty je křížení startovací dráhy letiště a možnost stát pod přistávajícím letadlem. Nevšední zážitek. Potřebovali jsme nakoupit jídlo a plynovou bombu na vaření. Tato cesta nás tedy zavedla do nejbližšího obchodního centra s Decathlonem a velkým supermarketem, kde jsme vše potřebné dokoupili. Dále jsme jeli autobusem přímo do Palmy, kde jsme přestoupili na autobus do městečka Valldemossa. Ve Valldemosse jsme na infocentru doplnili vodu. Tedy… hned po tom co jsme museli vylít 3 litry sladké minerálky, kterou Maky omylem koupila. Kdo má tušit, že bude vypadat úplně jako naše česká obič voda.
Z Valldemossy se jde nejprve přes olivové terasy a cesta se stává postupně více a více strmou. Ve své horní třetině k vrcholu Puig Gros už se jedná o slušný krpál. Ale né nic hrozného. Vrchol nabízí nový výhled na severní pobřeží ostrova. Možno přespat v borovém háji. Místo cca na 2 stany.
Sestup do města Deià je poměrně v pohodě. V horní třetině jsme potřebovali mapy s GPS polohou pro navigaci. Cesta není moc značena. Pro sestup štítem hory je použita traverza s pár stromy. Jde se ostře vlevo a pak zase vpravo.
V Dei se dá doplnit voda u místní studánky, která je trochu schována v úzké uličce. Podle informací od místního pána pitná.
Městečko se projde trochu nahoru dolu, nahoru dolu. Naše unavené nohy už toho měli celkem dost. Večeři jsme si dali ve velice hezkém borovém háji. Bohu žel se pravděpodobně jedná o soukromý pozemek, protože je zde pár cedulí zakazující kempování. Proto jsme se posunuli na terásku s olivovníky u trafostanice. Mohou sem ovečky, které jsou vybavený zvonečkem… každá má svůj vlastní. Tedy paráda. naštěstí se uchýlí někam pryč, protože nás probudili až ráno. Pokud by někdo měl dost energie, dalo by se sejít dolů k moři na koupačku. Asi 100 výškových metrů.
2. den – Deià, Port de Sóller, Sóller
Ráno bylo hezké a slunečné. Rychlá malá snídaně a hurá směr „koupačka v moři“. Tedy cíl, Port de Sóller. Cesta nás zavedla k milému překvapení. Prvním byl velmi fotogenický výhled na naši budoucí trasu přes masivy pohoří Serra de Tramuntana.
Na místě, kde byla fotka vyfocena se velmi pohodlně vejde cca 5 stanů. Je tam takový malý cirkusový plácek. Asi 200m před Son Mico.
Druhým překvapením je místo zvané Son Mico. Můžeme s klidným srdcem doporučit jak kafíčko z moka konvičky, tak pomerančový džus a pomerančový zákusek. Věše skvělé a pomeranče z vlastní zahrádky. Možno posedět venku s výhledy. Velmi příjemný zastávka i obsluha.
U této kavárničky jsme odbočili vlevo, směrem Far del Cap Gros. Tím jsme si trochu trasu protáhli, ale výhledy od tohoto majáku na Port de Sóller jsou velmi hezké.
Port de Sóller je příjemné malé městečko s dlouhou pláží. Celé pobřeží je dost turistické, plné restaurací a kaváren. Zajímavostí je místní tramvaj, kterou můžete vyjet do samotného města Sóller. Je to historický zážitek.
Na pláži v přístavním městečku jsme se vykoupali. Část pláže není písčitá, ale z kamínků. Toho jsme využili a vybalili si batohy zde. K dispozici sprcha, kterou považuji za nezbytnou po koupeli v moři.
Oběd jsme si dali v místním parčíku na trávě, instantní bramborová kaše. Jen jedna na potlačení největšího hladu a pak hurá pěšky směr Sóller. Máme v plánu oběd v restauraci.
V Sólleru jsme zamířili do malého obchůdku „Ovoce a zelenina“. Udělali nákup potravin a pak došli na hlavní náměstíčko. Je roztomilé. Né příliš velké, dost zabrané okolními teráskami restaurací, kašnou a kolejemi, které vedou přímo středem. Po nich v pravidelných intervalech s charakteristickým zvukem projíždí místní historická tramvaj, ze které trčí různé části lidských končetin vybavených foťáky, telefony a podobně.
My toto vše sledovali z restaurace Sa Granja. Markéta trvala na objednání místní speciality. Pallea. Mořské plody nemám příliš v lásce a trochu jsem tušil, co se objeví na talíři, který číšník přinese. Škeble na mě pootevřeně kouká z talíře. Pro jistotu hned vedle leží pizza. Přeci neodejdeme hladoví, kdyby se to nějak zvrtlo s tou mořskou záležitostí smíchanou s rýží.
O jídlo jsme se podělili. Jak o pizzu, tak o škeble. Nemohu říct, že by to nebylo dobré, ale jednou za jednu návštěvy Mallorky stačí. Pizza v pohodě, těch by se dalo sníst i více.
Město opouštíme, když slunce začíná házet romantické stíny po celém náměstí. Naším nocovištěm je opět terasa s olivovníky. Tentokrát však pětihvězdičková. Žádný zvoneček v doslechu a tráva pod nohama. SUPER. Stavíme ložničku stanu proti hmyzu.
3. den – Přehrada Cúber, Coll des Prat
Po veškerých ranních procesech vyrážíme. Dnes nás čeká nejvyšší bod přechodu. Sice jsme o tom zatím nevěděli, ale bylo tomu tak. Výstup, který nás čekal je téměř celý po dlážděné kamenné cestě, která začítá v úzkém údolíčku, které se postupně otevírá cestou vzhůru. Během naší tůry tudy tekla voda, která vytvářela krásné tůně. vhodné pro koupání.
První z nich jsou hůře přístupné, ale za úzkým skalním průsmykem je jedna hned vedle cesty, kterou jsme nemohli jen tak projít. Zastavujeme a jdeme do vody. Maky jen do půl těla, ale já, nahý jako Adam lezu do příjemně studené a zcela průzračné vody. Neskutečně příjemné.
Výšlap až do sedla nám zabral cca další hodinu a půl. Od rozcestí v sedle je krásný výhled na přehradu Cúber a Puig Major.
Od tohoto rozcestí je cesta k přehradě trochu nepříjemná, protože její druhá polovině nevede lesem, ale poměrně vyprahlou loukou, kde se pase dobytek.
Jakmile jsme došli k přehradě, po pravé straně jsme narazili na příjemný travnatý plácek se stromem. Ten tam poskytl stín pro oběd. Také jsme zde snědli dva pomeranče, které jsme koupili v Sólleru. Neuvěřitelně výborné, sladké a šťavnaté. Nejlepší pomeranč na světě. Tedy… alespoň v ten moment jsem měl takový pocit. 🙂
Našim dalším cílem bylo údolí pod sedlem Prat. Tam někde jsme se chtěli utábořit na noc. Už během oběda jsme ale laškovali s myšlenkou trochu přetáhnout nohy a sedlo Prat zdolat již dnes. Věděli jsme, že budeme mít krásné výhledy a zítra se má dle předpovědi počasí pokazit. Maky mi mimo jiné řekla, že pokud sedlo projdeme již dnes, mohu sníst všechno jídlo, protože hned runo dojdeme do obchodu. Tedy jsem šel.
Podél přehrady jsou opět velmi hezké výhledy. Od přehrady dále se jde podél vodního kanálu. Tedy téměř po rovině. Jakmile se od kanálu odbočí směrem vpravo, začíná se stoupat. V této části jsme již byli pevně rozhodnuti, že pokračujeme až do sedla. Bylo teprve kolem půl čtvrté a my byli téměř na místě, kde jsme chtěli spát. Šli jsme tedy dál.
Stoupání je příjemné. Cesta sice není tak parádní, jako ty předchozí, ale nejedná se o žádný zabijácký krpál. Před pátou hodinou jsme v sedle a dobrých 20 minut se kocháme výhledy. Ještě jsme si je trochu vylepšili tím, že jsme vyšli podél zídky, která sedlo rozděluje, směrem k vrcholu Masanella. Odtud je výhled i zpět k přehradě Cúber.
Chvilku na to se začal silně zvedat vítr. Ten nám trochu znepříjemňoval sestup. Stan stavíme tentokrát kompletní. Jak jsem zmiňoval, hlásili déšť. Hned vedle cesty jsme našli spíš mechový, než travnatý plácek.
4. den – Lluc, Pollença
Déšť nikde. Stan balíme suchý a sestupujeme dále do městečka Lluc. Snídaně byla jen tyčinka. Těšíme se na kafíčko a čerstvě upečené pečivo. Lluc nám obě tyto dobroty poskytl. Tedy… dobroty… kafe tak 3 z 10. Pečivo tak 7 z 10. Ale po těch dnech to člověku udělá radost i tak. Úmyslně jsme nepospíchali s tím, že pod střechou v rohu na hlavním náměstíčku přečkáme déšť, který se měl přihnat. Radar to potvrzoval. Avšak nic. 2 hodiny jsme vařili oběd, posílaly pohledy, prošli místní obchůdek a déšť nikde. Tak jsme tedy šli dál.
Cestou do Pollençy déšť trochu strašil, ale ani jsem si neoblékl pončo. Jen pár kapek.
Během zbytku dne už jsme jen šlapali a šlapali. Cesta do Pollençy není ničím příliš zajímavá a to hlavně v její druhé polovině, která již vede předměstím a z části kolem hlavní cesty. Tady jsem dostal trochu krizi s bolestí chodidel. Nakonec jsem si vzal Skinnersky a v těch došel.
Noclehem nám byla postavená ložnička stanu na vyhlídkovém místě. Jedná se o dost odstrčené místo, kam nikdo moc nechodí. Zároveň téměř v centru. Hned za zídkou je dost bordel, ale nic hrozného.
5. den – Pollença a Port de Pollença a Formentor
Předposlední den našeho dobrodružství na Mallorce začal tím, že mne v 6 ráno probudila zima na nohy. Na to jsem zjistil, že ložnička stanu je mokrá a s tím i spodní část mého spacáku. Jak známo, mokré peří nehřeje. A už vůbec u Decathlon spacáku s komfortem +10°C. Do osmé hodiny, kde jsme začínali balit jsem to už nějak doklepal. Buď spadla rosa, nebo nás trochu přibralo zavlažování za sousedovo plotem, které se ráno spustilo.
Zabalili jsme a vyrazil do města. V plánu bylo nakoupit, prohlédnout si město a dojít do Port de Pollença. To celé jsme začali kavárnou. Záchod, kafe, sladké pečivo, nabít powerbanky. Klasika. Kafe už bylo o poznání lepší, ale stále mají co dohánět na espresso z dolomitských chat v sedlech Italských hor.
Po snídaní jsme začali hledat obchod. První dva zavřené, druhý prodával jen alkohol a nafukovací lehátka. Po návštěvě dalších 3 obchodů jsme v každém nakoupili něco. Nikde neměli vše, co jsme si představovali. Během tohoto lovení jídla jsme si celkem zdárně město prošli a potom zamířili k moři.
Trochu nas namíchlo, když jsme po utrpení s nakupováním míjeli místní Lidl. Co se dá dělat… šli jsme dál. Cesta až do přístavní části města má asi 6 kilometrů a celá vede podél hlavní silnice. Hluk od aut a stále jen rovně. Nic moc a zpětně bych si asi klidně koupil autobus a čas trávil místo chůze rovnou prozkoumáváním pláže. Když jsme konečně k pláži došli, mrzelo nás, že počasí nepřálo. Silný vítr, zataženo, cca 15°C. Do moře jsme nešli.
Místo toho jsme navštívili místní informační centrum. Doplnili jsme vodu a odložili zde s požehnáním zaměstnanců powerbanky do zásuvky. Následoval obídek v místním parčíku. Je to hezké místo. Jedná se o bažinatý přítok do moře, kde je vystaveno pár chodníčků s mosty. Jedna z laviček se nám stala kuchyní.
Po asi dvou hodinách vyzvedáváme powerbanky a jdeme stopovat někoho, kdo by nás odvezl směrem na Far de Formentor. Šli jsme až na kraj města na cestu, která nevede jinam, než k našemu zamýšlenému cíli. Netrvalo ani 5 minut, než zastavilo auto. Velké překvapení bylo, že jsme si stopli Čechy, kteří si zde auto půjčili. Neskutečná náhoda. Patrik s Marií nás odvezli téměř k majáku. Bohu žel, cesta je v rekonstrukci a nedalo se dojet až na nejsevernější výběžek celé Mallorcy. Zastavili jsme u kraje silnice a jen v rychlost si místo prohlédly z nedalekého útesu.
Následovala poměrně vtipná dopravní situace, kdy se snaží spousta aut otočit u uzavřené silnice. Po asi 10 minutách se otáčíme také a jedeme zpět. Patrik a Marie si chtěli projít Port de Pollença. Sice jsme již město viděli, ale proč se nepodívat znovu, hlavně když začalo svítit slunce. Když jsme opět došli na pláž, slunce nás donutili skočit do moře. Bylo to opět božské. Rovnou jsem se na pláži osprchoval.
Jako poslední zastávka v této části ostrova byla Alcudia. Město asi 15 min. jízdy od Port de Pollença. Prošli jsme si jen malou část tohoto města. Ve středu jsou hradby historické části města. Část z nich je zpřístupněna a z jejich vrcholu se otevírá pohled přes záliv na Port de Pollença. malebné a úzké uličky. S radostí jsme pozvali Patrika s Marií na zmrzlinu. Bylo to to nejmenší, jak jsme se jim mohli odvděčit, protože nás následně odvezli přes celý ostrov až do Palmy, kde nás vysadili u plaveckého bazénu. Ještě jednou vám, Patriku a Marie děkujeme. ✌?Celé odpoledne, které jste s námi trávili bylo velmi příjemnou třešničkou na dortu celé „naší“ Mallorky.
6. den – Palma a odlet
No a závěrem. Noc na parkovišti u bazénu byla nejvíc „na bezďáka“ za celou dovču. Ale byl to super flek. Ráno jsme zvládli dojít do centra Palmy za asi 20 minut. První návštěva byl Oliver Market. Rozhodně doporučuji navštívit a klidně si na tuto zastřešenou tržnici vyhradit víc času. Dá se bez problémů naobědvat i nasnídat. Kavárna je součástí celého tržiště také. My jsme otestovali krevety.
Dále procházka podél přístavu se zastávkou v parku, kde jsem si udělali malý oběd z věcí, které jsme koupili právě na tržnici. Pokračování přes historické centrum Palmy a pak už nás čas tlačil k autobusu na letiště. Zmrzlinu jsme ale stihli.