Konec… téměř všechny články popisují Port de Pollença jako konec trasy GR221. Tím je i pro nás. Tedy.. koncem přechodu. Do samotného konce našeho času stráveného na Mallorce nám stále zbývá dost času. 🙂
Do Port de Pollença se jde po nudném a dlouhém štěrkovém chodníku podél hlavní cest. Žádný extra zážitek. Přemýšleli jsme nad stopem, ale pak jsme se oba shodli, že se rádi projdeme.
Po příchodu do přístavní části Pollençi se procházíme městečkem a po promenádě podél pobřeží. Překvapuje nás velké množství cyklistů, které se zde pohybuje. Máme nedostatek el. proudu i vody. Informační centrum nás tedy zachraňuje s dobytím powerbank a doplněním vody. Čas, když se nám nabíjí baterie trávíme vařením obědu v místním … parku? Nejsem si jist, že je to park. Jedná se o přítok do moře, který je dost bahnitý a zarostlý. V tomto prostředí je pár chodníků a laviček. Jedna z nich se nám stává kuchyní. Dali jsme si plněné tortelíny, hodili do toho jednu Veselou krávu a olivy. Moc dobré.
Po kratší procházce uličkami se opět vracíme k infocentru. Z poloviny doplněné baterie házíme do batohu a děkujeme paní za přepážkou, která se ptá odkud že to jsme. Hrdě se hlásíme k Českému občanství a odcházíme.
Plán pokračoval cílem Faro de Formentor. Je to maják na nejsevernějším cípu ostrova. Začali jsme stopovat za odbočkou tímto směrem. Nečekaně rychle nám zastavilo auto. Španělská SPZ. Otevírá se okénko a já se ptám, „Faro de Fonmentor“? V odpověď se mi dostává „English“? Já se zakřiveným obličejem do otázky poznávám přízvuk a odpovídám „Česky?“. Sympaťák za volantem s úsměvem ve tváři přitakává, že „To bude nejlepší“. Neskutečná náhoda.
Házíme batohy do kufru auta a vyrážíme. Cesta na maják je velmi klikatá a nečekaně dlouhá. Pokud bychom stop nechytil, nemohli bychom si časově dovolit jít pěšky. Je to přes 20 kilometrů a to po silnici. Stop nám ale nečekaně dobře vyšel.
Asi patnáct minut cesty nám zabralo dojet asi 6 Km před samotný Formentor. Tam je cesta uzavřena. Rekonstrukce… Vzniká velmi vtipná dopravní situace, kdy se snaží hromada aut otočit na úzké cestě. Pamatujeme jako všichni ostatní ve levém pruhu a jdeme se podívat na výhledy. Tím se stává silnice ještě více neprůjezdnou.
Z útesu koukáme ne vlnobití hluboko pod námi a na maják v dálce. Velmi hezké a velmi větrné. Jen pár fotek a záběrů a hurá zpět do auta. Super. Za ty pohledy to určitě stálo.
Po návratu do Port de Pollença jdeme i s naším drahým řidičem Patrikem a jeho partnerkou Marií na pláž, kterou jsme si již jednou procházeli. Tentokrát ale míříme i do vody. Blahodárná koupel v chladném moři mi zvedá už tak dobrou náladu. Po sprše na pláži a krátké procházce pokračujeme jízdou autem do města Anclúdia.