Ráno mě probudil stále silný vítr a o chvíli později znovu budík. 7:30. Až příliš brzy na mou včerejší únavu a krátký spánek. Musel jsem spát hodně hluboce, protože během balení a snídaně jsem byl vyloženě malátný. probudit mi trvalo snad půl dne. Ráno však bylo příjemné. Zejména protože jsme mohli ztláskat všechno jídlo.
Pobalili jsme si všechny naše serepetičky a vyrazili do města. Maky večer trochu googlila co je fajn v Palmě neminout. Začali jsme krytým tržištěm Olivar. Opravdu zajímavé místo. Nepřeberné množství zeleniny, masa všeho druhu včetně mořských plodů, bary nabízející snídaně, kavárny a další. Něco co v Čechách nemáme. My jsme jako první vzali útokem kavárnu, kde jsem se pokusit probrat zbytek mého stále spícího já k životu jedním „espresso double-shot“. Pomohlo to…
V druhém patře tohoto trhu je klasický středně velký supermarket. Eskalátor nás dopravil přímo před hlavní vstup. Chceme jen pár drobností jako svačinu před odletem. Následně bereme zpět v prvním patře nasolenou šunku od řezníka. Za 3,5€ / 150 gramů. Tedy o polovinu levnější, než šunka z Llucu.
Zbytek dne proběhl ve formě procházky Plamou zakončenou výbornou zmrzlinou. Já svůj oblíbený jogurt a Maky sorbetovou citrónovou. Oba spokojeni.
Cestu na letiště nám kazí cena jízdného 5€. Trochu příliš za 15 min. jízdy. Letištní terasa s krásně čistou podlahou je nám útočištěm na uspořádání zavazadel pro let. Cílem je primárně vyházet odpadky, nože a tekutiny dostat do odbaveného zavazadla a zbytek věcí zmenšit do požadovaného rozměru 40x25x20 cm. V Palmě jsme si koupili i potravinářskou fólii, do které jsme zabalili odbavený batoh. Vtipná situace vznikla záhy po zabalení do fólie, kdy Maky říká „BOMBA“. Přitakávám, že jsem také spokojen se zabalením, a že je to rozhodně lepší, než nechat z batohu volně plandat popruhy. Maky trochu vyšším tónem opakuje „bomba“. Aha… bomba, ale plynová. Konkrétně ta na vaření, kterou jsem první den koupili v Decathlonu. Je stále uvnitř tak skvěle fólií obaleného batohu. Jak známo, letecké společnosti nejsou fanoušky přepravování stlačeného výbušného plynu v zavazadlovém prostoru letadla. Tedy začíná zápas s fólií ve snaze bombu z batohu vydolovat. Díky spodnímu plnění batohu je to snažší, než jsem čekal. BOMBA.
Protože máme potravinářské fólie 80 metrů, nebyl problém batoh trochu více obalit a tím napravit poškození při dolování plynu z batohu. Tím byl batoh připraven na cestu a za chvíli nám mizí z dohledu v útrobách letištního dopravníkového systému.
Plynovou kartuši jsme nabídli prvním lidem, kteří vyšli z příletové haly s krosnou na zádech. Češi… samozřejmě. Prohodili jsme pár slov, poděkovali za plyn a šli za svým vlastním dobrodružstvím na Mallorce.
To byl poslední skutek, který jsme na ostrově udělali. Teď už jen sednout do letadla a hurá domů. Bylo to skvělé. ❤️