Sestup do městečka Lluc byl v pohodě. Od našeho spacího fleku asi 40 min. chůze. Navštívili jsme pekárnu a obchůdek hned vedle. Nakoupili jsme to nejdražší jídlo na celé Mallorce a šli si uvařit oběd pod střechu vedle nádvoří. Vedle obchůdek s celkem hezkými suvenýry, pitná voda a poštovní schránka. Bylo trochu vtipné vařit na bobku u stěny. Úmyslně jsme nepospíchali, protože mělo pršet. Déšť ale nikde
Zastávka s obědem nám zabrala asi dvě hodinky. Jak jsem říkal… nepospíchali jsme. Do cílového města Pollença se jde primárně z kopce. První polovina celé cesty je hezká. Kamenné cesty nebo štěrk. Několik míst na doplnění vody a min. každý kilometr jedno místo na spaní. Déšť nás trochu testoval, kdy vytáhneme pláštěnky. V jednu chvíli jsme je už už chtěli nasadit, ale zůstalo to jen u pláštěnky pro batoh.
Po příchodu do obydlených částí údolí už cesta není nic moc. V podstatě celá druhá polovina cesty do města Pollença je jen po asfaltu kolem soukromých pozemků. Žádné extra výhledy.
Do samotné Pollençi přicházím dost zdrchaný. Hodně mě bolí chodidla a celkově jsem dost hotový. Netušili jsme, kde budeme spát. Nějakou dobu jsme courali městem, než jsme našli celkem opuštěnou vyhlídku za kostelem. Je pro mě opravdu osvobozující sednout si na výhledu vedle kostela a začít vařit večeři. Maky je celkem v pohodě. Dnes jsem fňukna já.
Večeře byla vydatná. Rozhodujeme se, že se už nikam přesouvat nebudeme a stavíme ložničku stanu… primárně proti komárům. Máme výhled na krásný západ slunce a hory v pozadí, které jsme prošli. Výhled na druhou stranu, tedy na město Pollença, rozhodně není tak kouzelný.
Zítra si chceme projít město a dát snídani někde v kavárně. U toho nabít powerbanky. Uvidíme, co podnikneme dál. Každopádně dnešní noc je předposlední na Mallorce.