Vracíme se z ferraty na vrch Kleiner Donnerkogel a koukáme na jezero Gosausee. Na protějším vzdáleném břehu je i z dálky vidět vysekaná cesta do skály, jen pár metrů nad hladinou. Dost široká pro auto. Vzpomínám si na své malé já, které už toto vidělo. Před deseti lety jsem tu byl s rodiči a sestrou. Nejen, že jsme již na vrchu Donnerkogel byl, když na ferratě ještě nebyl dnes velmi známý lanový žebřík / most, ale šel jsem i malou ferratu právě u této vysekané cesty u jezera. Je to malý okruh po skále. Ferrata totiž končí na stejném místě, kde začíná. Po krátké diskuzi je rozhodnuto. Zítra si dáme dopoledne ferratu a odpoledne výlet do Hallstattu.
Ráno nepospícháme. V klidu si dáme snídani a kafíčko. Balíme bez svačiny a vyrážíme na ferratu. Z parkoviště necelá čtvrt hodinka svižné chůze a jsme u ferraty. Oblékáme vybavení a vyrážíme. Nástup je paradoxně směrem dolů. První etapa totiž vede jen jednotky metrů nad vodní hladinou. Sestupuje se tedy z vyježděné štěrkové cesty a začíná se na poměrně hladké stěně. Pomocí jsou ocelové stupy, které doprovázejí skalní nerovnosti. Celá ferrata je dost na ruce a na držení se lana. Začátek není výjimkou a já cítím únavu ze včerejšího dne.
První etapa ferraty končí lanovým žebříkem, který spojuje spodní část skály s horní a překlene mezeru, která vzniká vysekanou cestou. Jeho překonání není obtížné, je krátký a dobře napnutý, tedy se nehoupe. Je trochu otravné, že nemá jistící lano a je tedy potřeba jistit se na samotný žebřík. Každých pár kroků je tedy nezbytné přejištění. Otrava.
Tím jsme se dostali do druhé etapy. Ta je vedena po poměrně hladké stěně a je často podpořena ocelovými stupy a chyty. Vede nejen horizontálně, ale také nahoru a dolů. Nejedná se o obtížnou cestu, ale přeci jen není pro někoho bez základní fyzické kondice. Celkově je skvělá pro začátečníky a na malé proškolení před vstupem na pořádnou ferratu.
Další „atrakcí“ je přechod po laně. Rád bych řekl po lanovém mostě, ale skutečně se jedná jen o jedno lano pro nohy a jedno pro ruce. Na takové ferratě se nejde nesmát. Prostě paráda. Oba nás s Maky zajištěná cesta bavila.
Když jsme se z Ferraty vrátili zpět na pevnou zem, bylo teprve před polednem. Dali jsme si tedy zbytek cesty kolem jezera a vrátili se k autu. Po obědě nás čekal Hallstatt.
1 komentář