Neprší. Volejte sláva a tři dny se raduje. Není čas ztrácet čas. Lezeme ze spacáků asi v 7 hodin. Snídaně ovesná kaše, kafíčko, zabalit batohy a hurá do hory. Vyrazit od auta se nám podařilo v 8:30. Nic moc čas, ale ani nic hrozného. Nástup krátký, za to kluzký. Včerejší vytrvalé deště pokryli celý les tenkou vrstvou čehosi, co zajistilo, aby nebylo možně spojit botu s cestou. Co krok, to uklouznutí.
Ferrata začíná rovnou žebříkem. nasazujeme vybavení a jdeme do stěny. Slunce je pod mrakem, ale jinak by na nás z plna svítilo. Ferrata je zábavná, stále se mění. Místy jednoduchá a jinde zase exponovaná do prostoru. Delší dobu se zdržujeme u lanového mostu.
Za mostem je vidět dřevěná lavice, kde se dá sednou a s houpáním nohou ve volném prostoru koukat do přírody kolem. Cestou na tuto lavičku je však připevněn nápis s lebkou a zkříženými kostmi. Vše sice vypadá v pořádku, ale neriskujeme to. Jdeme dál.
Vrch ferraty je prostorný a dáváme si oběd. Fotím fotky a pokračujeme dále.
Dle stavu stezek soudím, že většina turistů pokračuje značenou červenou cestou zpět dolů. My ale jdeme vpravo. Cesta vypadá, že je jen pro kozy a její stav a „bezpečnost“ to potvrzuje. Pokračujeme na vrchol celé hory, kam většina lidí nedojde. Cesta je velmi zarostlá a dost nebezpečná. Tím, že je vše mokré, jsme mokří i my. To nás ale nezastavilo a vrch jsme zdolali.
Startuji dron na pár fotek a kocháme se výhledy. Slunce už rozehnalo mraky a vše je tak krásné a zbarvené do letních odstínů. Užíváme okamžiku a pak jdeme zpět na rozcestí.
Sestup je krutý, dlouhý, kluzký a místy by jištění nevadilo. Překvapením je krátký strmý výšlap a opět prudké klesání. U auta jsme ve 3 hodiny.
Přebalíme věci a jdeme na krátkou procházku k jezeru. Zítra pokračujeme na další ferratu.