Přechod údolím Travenanzes, přes vrchol M. Ciaval až do národního parku Fanes jsme šli s mou partnerkou Markétou v roce 2020. Přechod nám zabral jednu noc. Je tu ale možnost rozdělit přechod na dva dny.
Přechod nabízí příjemný výstup údolím Travenanzes, nepříjemný výstup na vrchol M. Ciaval, překrásný západ slunce z Bivacco della Paco, koupání v horském jezeře a kafíčko na horské chatě. A jak jsme přechod šli? Podívej se na video od 13. minuty…
nebo si přečti následující text. ?
Itinerář přechodu
Parkování:
Celý přechod začíná a končí na parkovišti Sant’Uberto, jen pár desítek minut jízdy severně z Cortina d’Ampezzo. Parkoviště je v mírném svahu. Jeho spodní část však nabízí rovinu pro pohodlné kempování v autě. Pokud budete mít klíny pod kola, vyspíte se i na některých ostatních částech parkoviště v rovině.
Déle přechod pokračuje přes tato místa:
- Parkoviště Sant Ubero.
- malga Travenanzes (46.5525394N, 12.0414861E)
- Monte Ciaval (46.5624961N, 12.0249803E)
- Bivacco della Paco (46.5683028N, 12.0288231E)
- Ucia de Gran Fanes (46.5972069N, 12.0226428E)
- Lé de Limo (46.6072922N, 12.0198489E)
- možno navštívit vodopád: Cascate Sbarco (46.5938386N, 12.0693783E)
- Parkoviště (46.6031061N, 12.1061942E)
Vlastní popis trasy:
První den:
Vyrážíme s kuráží a trochu ironickým pohledem na tvářích. Svou šikovností jsem před dvěma dny zapomněl v autě nepromokavou bundu a hlásili opravdu silný déšť. Později se ukázalo, že předpověď byla správná. Kvůli tomuto nešťastnému incidentu jsme byli nuceni vrátit se z malga Travenanzes zpět k autu. Udělali jsme dobře… silný dešť by nás zasáhl.. jak se později ukázalo… v opravdu nepříjemném výstupu po skále.
Právě proto, že jsem si první etapu k malga Travenanzes švihli první den dovolené „cvičně“, věděli jsem co nás čeká a přizpůsobili jsme tomu náš plán. Nebýt toho, asi bychom vyrazil později.
Údolí Travenanzes, které vede ke stejnojmenné chatě je překrásné. Jedná se o hluboký a užší skalní útvar, který je z jedné strany lemován masivem Le Tofane (?přes 3000 m n. m.) a z druhá strany hřebenem, který tvoří hranici národního parku Fanes. Jedná se o trasu dlouhou necelých 10 Km s převýšením cca 800 metrů. Cestou je jeden malý převis, kam se schovají max. 3 lidé před malým deštěm. Cesta je široká a bezpečná.
Chata Travenanzes je zamčena. Přespat se dá na verandě, kam se vejdou pohodlně dva lidé. Na travnatém placu před chatou je možnost postavit stan. Asi 100 m od chaty teče potůček. V údolí není chován dobytek, voda tedy bude pitná. (Možnost přespat zde a pokračovat druhý den. Pivak Paco tedy druhý den jen projdete a sejdete rovnou k jezeru Limo, kde vás bude čekat noc druhá.) My jsme tohoto pohostinství ale nevyužili. Na chatě jsme si dali obídek a hodili krátkou řeč s jednou italkou, která přišla s cca 45 členkou skupinou. V životě jsem tolik lidí na takovém místě neviděl. Asi vyjeli lanovkou na Lagazuoi a teď se údolím vraceli na autobus. Po tomto setkání jsme zamířili směr Monte Ciaval.
Výstup na Monte Ciaval je celý dost strmý. Začátkem vede v lese, to je příjemné, dále ale pokračuje po suti a loukách. Jedná se u jižní svah… užijete si tedy porci horského sluníčka. Opalovací krém je nezbytný a já jsem si zakryl krk šátkem. (krk jsem si spálil u předchozí den na farratě Ski Club 18) Zhruba v polovině výstupu se cesta trochu narovnává a nabízí možnost k odpočinku a svačině. Toto místo je 2550 m n.m. V mapách je také značen pramen, ten jsme ale nepotkali. Možná po dešti by se nějaká voda ukázala. Od tohoto místa je výstup poměrně nepříjemný. Nejdříve suť, následně skála a suť a pak už jen skála. Posledních 200 výškových metrů už jsem si opravu přál dosáhnout vrcholu. Zároveň považuji těchto posledních pár set metrů za nejvíc nebezpečných. Stačí jeden špatný krok a člověk se kutálí dolů. Doporučuji postupovat opravdu pomalu a opatrně. Nejedná se však o nic nezdolatelného. Po výstupu do sedla asi 50 výškových metrů pod M. Ciaval jsme si dali odpočinek a snědli sladkou sváču. Nabízí se možnost vrchol vynechat a zamířit rovnou na bivak. To by ale byla škoda. Těch 50 metra už nikoho nezabije a výhledy za to určitě stojí. Od chaty Travenanzes se jedná o 4 Km a 900 výškových metrů až k bivaku.
Po zdolání kopce tedy nevyhnutelně… směr Bivacco della Paco.
A tady… tady jsem zůstali přes noc. Naprosto skvělý zážitek. Bivak je dobře vybaven. Má dost místa pro 10 lidí, stůl a našli jsme základní vybavení v případě nouze. (Pro jistotu, jsme tam nechaly jeden „dobrý hostinec“… kdyby měl někdo hlad a chtěl nějakou českou mňamku.) Západ slunce byl kouzelný. V noci je zde naprosto čistá obloha bez jakéhokoliv světelného smogu. (Stejně, jako ve většině Dolomit) Byli jsme unavení a šli jsme sice spát brzy… opravu brzy, ale právě díky tomu nám nevadilo se nad ránem probudit a tu hvězdnou nádheru chvilku sledovat zabaleni v dece z bivaku…. romantika.
Na matracích se spí dobře. Noc nám však trochu rušili místní zvířátka. Myši běhají ve stěnách stavby a po půdě… v obytné částí jsme je ale nepotkali.
Druhý den:
Druhý den jsme po zabalení a všech ranních procesech a kafi, vyrazili směr jezero Limo. Sestup je v pohodě. Nic strmého. Pohodlná cesta. Ve spodní částí, kde se jde již téměř po rovině jsme šli „zkratkou“ mimo značenou cestu. Ona tedy značená byla, ale nějakým podivným způsobem a ani nebyla příliš vychozená. Terén si koleduje o poraněný kotník. Doporučuji jít po značce tou delší, východnější cestou. (nepatrný rozdíl ve vzdálenostech.)
Na chatě Ucia de Gran Fanes nemohlo chybět kafíčko s výhledem na zdolanou cestu od bivaku. 5 Km a 700 výškových dolů. Také jsme zde doplnili vodu. Z této chaty je to jen kousek k jezeru Limo. Je to poměrně malé jezero s průzračnou vodou. My jsme šli k jezeru s jasným cílem. Koupel. Bylo to boží. Výhledy jsou krásné a voda opravdu krásně modrá. Díky menší hloubce je voda i nadprůměrně teplá.
U jezera je možnost přespat. Tuto informaci mám od táty. Ten zde spal pár lez zpět zhruba na těchto souřadnicích. (46.6085092N, 12.0175203E) O této možnosti bohužel více referovat nemohu.
Od tohoto překrásného jezera se jde směr auto. Cesta je štěrková a jezdí po ní auta. Tedy v pohodě terén. Cestou se dá zastavit u vodopádů. Jsou značeny jako ferrata, ale většina lidí chodí bez jištění až pod vodopád. My jsme tuto feritu šli dříve s jištěním a je to opravu obtížnost „A – téměř výlet“ ?
K cestě už asi není nic víc co dodat. V pohodě se dostanete až na parkoviště. Snad stojí za zmínku, že v okruhu asi jednoho kilometru od parkoviště podél řeky je spousta piknikových míst, kde si můžete dát oběd, nebo se znovu vykoupat. Tentokrát však v řece, která bude výrazně studenější, než zmíněné jezero.
Závěrem doporučuji projít si před samotnou cestou seznam.