Přechod kolem jezera Tovel jsme šlí v roce 2021. Šli jsme 4. Já, Maky a její rodiče. Přechod je rozdělen na 2 části. Obě jsou na 2 noci. V součty tedy na 4. Mezi těmito částmi se přijíždí autem. To přináší možnost netahat tolik jídla a případně doplnit zapomenuté věci v autě. Přechod je snadný a nebude problém pro začátečníky. Těm však doporučuji projít si seznam!
Itinerář 1. části
Parkování:
Výchozí místo pro první část přechodu je parkoviště u malga Arza. Doporučuji dorazit v čas, protože parkoviště se rychle zaplní a jeho kapacita není příliš velká.
Dále přechod pokračuje přes:
- malga Arza
- malga Loverdina (46.2500022N, 10.9811981E)
- malga Campa (oběd, 46.2336700N, 10.9730983E)
- malga Sporata / malga Sporminore (1. noc, 46.2160514N, 10.9838594E)
- malga Spora (oběd, 46.1901581N, 10.9519517E)
- malga Flavona (2. noc, 46.2252072N, 10.9306867E)
- malga Termoncelo (46.2513819N, 10.9664994E)
- malga Arza a parkoviště (46.2689297N, 10.9879128E)
Vlastní popis:
1. den:
Parkoviště není vyloženě malé, ale velké také není. Italové ho zaplnili už v 8:30. Proto je nutné dorazit v čas, aby bylo kam zaparkovat. My jsme přijeli už večer rovnou z Čech, tedy jsme s parkováním neměli problém. Přespávali jsme v autě, ale stan se dá také postavit. Parkoviště je ale ve svahu! Ráno po zabalení jsme vyrazili. Jak jsem úvodem zmiňoval, šli jsme s Markéty rodiči. Pro ně to byla premiéra. Proto mohu přechod doporučit i začátečníkům, protože oni to dali v pohodě. Přes malga Arza jsme jen prošli, ale pokud se vám nebude chtít spát v autě nebo stanu, na malga Arza je k dispozici bivak. Do něj se dá dojít z auta jen s nezbytně nutnými věcmi pro spánek a ráno se vrátit k autu. Potom teprve vyrazit na přechod samotný. Po průchodu kolem Azry se pokračuje směr malga Loverdina. Na této chatě jsme si jen udělali foto a pokračovali dál. Tato část přechodu je hezká a zcela nenáročná. Malga Campa nám byla útočištěm pro oběhovou pauzu. Z chaty se pokračuje po cestě 363. Tady pozor. V Italských Tabacco mapách je chyba. Jděte podle mapy.cz. Tam je cesta dobře. Po vystoupání do sedla je strmý sestup k malga Sporata. Malga Sporata je na celé trase jedna z nejluxusnějších chat. V podkroví se ukrývá dobrá dvacítka velmi pohodlných postelí. Chata byla v roce 2015 zrekonstruována a nyní je opravdu perfektní. Dole k dispozici vybavená kuchyň, erární bačkory, el. světlo, voda. Na boku chaty je cedulka, že voda není pitná, proto jsem z vody jen vařili. V bývalém kravíně k dispozici turecký záchod.
2. den:
Hned po ránu vás čeká 500 m výstup do sedla Sporata a sestup dolů na rozcestí. Tam se dá přechod zkrátit, pokud uznáte, že je moc dlouhý viz odkaz výše. My jsme šli dlouhou verzi a došli jsme pozvolným sestupem k malga Spora. Pasoucí se krávy nás vítaly bučením a obsluha kávou z moka konvičky. Možnost malého občerstvení i pití. Možno doplnit vodu z pramene. Z této chaty se opět stoupá a to do sedla Gaiarda. Výstup je z počátku strmý, ale pokračuje příjemně. Z počátku kleč a potom suť. Z tohoto sedla se volně klesá po pastvinách až k chatě Flavona. Na této chatě je ubytován pasáček. Starší a velmi příjemný pán. Mluví však pouze italsky. Chata má opět postele v podkroví. Pohodlně ubytuje 7 lidí, ale určitě by se jich namáčklo i více. Ve spodní části místnost se stolem a kamna. Opět elektrické osvětlení, záchod, voda.
3. den:
Třetí den přechodu je „pouze“ návrat k autu. Nejedná se o žádné strašně stoupání, ale jen mírné klesání. Cestou se jde kolem malga Termoncelo, kde jsme si uvařili oběd. Chata má i bivac. Od této chaty je sestup trochu strmější. Po příchodu k autu jsme si doplnili obsah batohů a vyrazili směrem k druhé části přechodu. Přejezd autem zabere necelou hodinku. Cestou jsme se autem zastavili na odpočívadle u cesty a udělali si oběhovou pauzu.
Výjezd na druhé parkoviště pod chatou rif. Peller je celkem nepříjemný a delší, než výjezd k první části přechodu.
Itinerář 2. části
Parkování:
Přejezd od parkoviště u malga Arza je na cca hodinu.
Parkování pod chatou Rif. Peller je roztroušené na různé části podle cesty. My jsme však parkovali přímo na označeném místě v mapě. Z parkoviště se jde na chatu malga Tassulla.
- malga Tassulla (3. noc, 46.3090317N, 10.9419494E)
- jinak Bivacco Guido Pinamonti
- bivacco Malga Nana (46.2950744N, 10.9239947E)
- Passo di Pra Castron (oběd, 46.2747061N, 10.9039119E)
- Bivacco Baito Nana (4. noc, 46.3040922N, 10.9309922E)
- Passo della Forcola (46.3072536N, 10.9322572E)
- malga Clesera (46.3183428N, 10.9325806E)
- parkoviště (46.3190947N, 10.9615506E)
Malga Tassulla je velmi hezká obydlená chata / farma. Bivak se nachází v přístavku přilehlého kravína. Kolem spousta místa u venkovních stolů na vaření večeře. Bivak je hezký. Nabízí 6 postelí rozdělených do dvou paland, jídelní stůl, kuchyň, vodu, kamna a záchod. K dispozici je i dřevo na zátop. Já jsem chtěl zatopit pro získání příjemného tepla a atmosféry. Bohu žel… kamna netáhnou. Ale jako vůbec netáhnou. Pokus skončil naprostým fiaskem a zakouřeným bivakem.
4. Den:
Ráno nás čekalo nepříjemné překvapení. Pasáčci naženou v půl šesté krávy na dojení a zapnou dojičku. Ta je hned za velmi tenkou zdí bivaku. Budíček je tedy jasně definován jak časem, tak zvukem. Po probuzení, zabalení a snídani jsme vyrazili směr malga Nana. Cesta zabere asi 30 minut. Na této chatě jsme vyložili nepotřebné věci, protože se kolem ní zase vrací zpět. Stan, spacák, většina jídla a podobné zůstalo v chatě a my pokračovali dál. Cílem je cesta („ferrata“) kolem vrcholu cima Uomo. Tato cesta je značena jako ferrata, ale není na ni jediný jištěný úsek. Není proto nutno mít vybavení. Tento okruh doporučuji jít po směru hodinových ručiček. Po výstupu údolím, který je pozvolný a příjemný přichází suťovisko z velkých kamenů. Z prvu to vypadá, že jedinou cestou nahoru bude lezecká cesta s lanem, ale po příchodu k samotné skále se ukáže, že je ve skále puklina, kterou se dá vyjít nahoru. Po prudším výstupu nás čekala malá a krátká lávka přes průrvu, kterou není problém překonat a dále už jen vrstevnice do sedla. Tato cesta vede po větších kamenech a překonat ji je pomalejší.
Po příchodu do sedla vedle vrcholu cima Uomo začíná trochu adrenalinovější část. Cesta vede po traverzu a je úzká. Je třeba jít opatrně a pomalu. Rozhodně je dobré mít alespoň jednu hůlku.
Do sedla Passo di Pra Castron se dojte po travnaté cestě č. 310. V tomto úseku je dostupné LTE. Tedy jsem si udělal Duolingo. Sedlo Castron bylo zároveň naším obědovým místem. Není zde k dispozici žádné posezení ani stůl, ale výhledy jsou super.
Po obědě jsem si myslel, že nepříjemná části cesty je již na námi, ale to jsem se mýlil. Z tohoto sedla se sice nejde po traverzu, ale cesta se mění v suťové pole. To většinou nebývá problém, ale tato suť je tvrdá a z jemných kamenů. Výsledkem tedy je velmi kluzká a úzká cesta. Já už jsem toho v podobném terénu nachodil dost a pohybovat se v něm mi nedělá zas takový problém, ale Jirka, který se na podobné cestě pohyboval prvně byl patřičně vystrašený. Nedivím se. Každý špatný krok je velké riziko pádu se sedření se asi tak všude po těle. Po cca 30 minutách chůze se cesta mění a stává se příjemnější a příjemnější. Nakonec se z ní stane travnatá vychozená pěšina. Odměnou za překonání nepříjemného úseku jsou krásné výhledy směrem na sever od Brenty.
Z tohoto místa už je otázkou asi 40 minut dostat se zpět k malga Nana, kde jsme si nechali odloženou část vybavení a jídla. Původním plánem bylo na této chatě i přespat, ale protože na chatě byl již „nastěhovaný“ pár italů a zároveň nám docházela voda, rozhodli jsme se dojít až zpět na malba Tassulla. Podle informací od pasáčků by na malga Nana měla být voda přítomna, svědčí o tom i korýtko s přivedenou hadicí, ale my jsem měli smůlu a voda netekla. Večer k našemu překvapení přišel Ital s dvěmi mladšími slečnami. Bohu žel si mi nepodařilo ho přesvědčit, že rozdělávat oheň v tamních kamnech není dobrý nápad, a že jsem včera úspěšně vyudil celý bivak. Zatopil tedy v kamnech a my jsem jen z venku pozorovali kouřící okno a naprosto nekouřící komín. V duchu jsem se mu smál, ale zároveň brečel, že nám všechny již vybalené věci načichnou od ohně ještě víc.
Sečteno podtrženo… opět spíme s dojičkou za zády a na ráno se moc netěšíme.
5. den:
Ráno dle předpokladu přesně v 5:30 zapínají dojičku. Všichni se okamžitě probouzejí a na znamení vzdoru se asi půl hodiny převalují v posteli. Znovu usnout ale nejde.
Po snídaní a kafíčku, které s úsměvem na tváři připravila paní z farmy vyrážíme směr auto. Jde se přes passo della Forcola kolem chaty malga Clesera. Krom výstupu do sedla a menšího stoupání za zmíněnou chatou je cesta k autu z kopce dolů. Závěrem se jde pod chatou rif. Peller, ale k té jsme nešli. Je asi 50 m od cesty, ale my jste se už těšili do auta. U auta jsme si odpočali a sjeli do údolí.
Tím končil náš čtyř noční přechod.